Některé lidské činnosti, které se staly nepotřebnými nebo nadbytečnými pomalu zanikají. Jiné, ty, které ověřil čas, se chtě nechtě musejí vyvíjet. Bohudíky, patří tanec do té druhé kategorie. Jinak bychom byli podle mého názoru v mnohém ochuzeni. Pokud bychom se vrátili do dob dávno minulých, zjistili bychom následující

o   tanec v době kamenné neznamenal kultivovaný druh zábavy
o   používal se k zahánění zlých duchů anebo přivolávání dešťů.

Postupem času si ale lidé začali tento pohyb užívat ve spojitosti s nějakou veselou událostí. Tak trochu jinak to ale platilo u lidí urozených.

·        Když neuměl tancovat nějakého toho šlapáka Vojta z Horní Dolní, tak to až tak velké neštěstí nebylo.
·        Ale co takový šlechtic, který byl pozván ke královskému dvoru na hostinu, spojenou s plesem?

Nedalo se nic dělat, musel se naučit, jinak by byl společensky znemožněn. Pokud taneční umění pro nedostatek talentu neodkoukal od nějakého mrštnějšího kolegy, musel kontaktovat tanečního mistra. Ve Francii to mohlo učinit už v roce 1321, kdy tu byl založen cech tanečních mistrů, který nesl jméno „Bratrstvo sv. Juliána“.

Mistři nejen v tanci

Přeskočíme několik staletí a přeneseme se do roku 1895, kdy v Praze vznikl
Klub tanečních mistrů Království Českého.Zní to vznešeně, že?
Také se museli mistři umět chovat.

o   Museli být kovaní ve společenské konverzaci– k čemu by bylo, že se uměl hýbat, kdyby nedovedl dámu bavit.
o   Znalí etikety – pokud by se na nějaké společenské události podávalo občerstvení a on by netušil, kterou vidličku popadnout, asi by skončil.
o   Elegantně se oblékat– i sebelepší znalec společenského chování vypadá v ošuntělém obleku jako vidlák.

Naštěstí taneční mistři a taneční školy přetrvaly do dnešních dob. Proto, jestli se chystáte na nějaký důležitý ples, neměli byste někoho takového navštívit?

Aby uprostřed valčíku nezačalo pršet.