Jako malí jsme určitě mívali svou pokladničku, kde jsme si schovávali každou obdrženou korunku od babičky, tetičky či rodičů. Čas od času jsme si peníze vybrali, abychom si koupili něco za své a udělali si tak radost. Někdo měl prasátko stále prázdné, někomu v něm hezky peníze přibývaly. Mnoho z nás to má nyní se stavem účtu podobné, jako kdysi s pokladničkou.

Dnešní možnosti, které se před dětmi s penězi v ruce otevírají, jsou jiné, než byly před třiceti lety. Je tedy vhodné dítěti dávat kapesné? Když mu budeme upírat, aby se učilo hospodařit, nenaděláme tím větší paseku? Kde je správná míra?

Kdy je vhodné začít
Odborníci se ohledně kapesného u dětí shodují v tom, že čím dříve, tím lépe. Není nutné pětiletému dítěti dávat týdenní příděl v hodnotě stokorun, ale pravidelná dvacetikoruna, či padesátka mu může pomoci dříve pochopit, jak to ve světě skutečně chodí.
Pokladnička je prvním stupněm v učení se hospodařit. Když budeme dítěti vše zakazovat, bude se snažit do tajů proniknout stejně, a často jinými způsoby, které se nám nemusejí zamlouvat.
Když už dítko nějakou našetřenou korunku má, je dobré, aby občas své poklady otevřelo a něco si samo koupilo. Věcí si tak bude více vážit a pozná, že nic není zadarmo.
U starších dětí, školního věku, které již peníze chápou je možné kapesné vnímat také jako motivační prvek v souvislosti se školními výsledky.

Na co si dát pozor
Když dítěti dáme peníze, měli bychom mít alespoň částečně přehled o tom, co si za ně kupuje. Není však vhodné mu něco zakazovat. Když chce, ať si vše utratí za hlouposti, alespoň pozná, jaký to má důsledek.  Příště se třeba takového jednání vyvaruje. Každou zkušeností se dítě učí, proto buďme mu dobrým příkladem, doporučujme, poučme, ale nepřikazujme. Sami také dbejme na to, abychom se netopili v dluzích, neutráceli za hlouposti, děti vše vnímají a rychle pochopí, která bije. V určitém věku je možné dítěti vysvětlit, odkud se peníze berou, jak se vydělávají, co je za ně nutné platit a že se vyplatí i něco ušetřit.

Správný vzor a únosná míra kapesného, které je odpovídající tomu, že si dítě může sem tam koupit něco samo a mít tak dobrý pocit z vlastní investice, ale také potřebu něco ušetřit, v něm pomalu buduje základy pro hospodaření do jeho dospělých let.