Říká se, že sociálně slabší rodiny, respektive děti z takových rodin, prý nemají o zájmové kroužky zájem. Takové děti nejčastěji vidíte v nízkoprahových klubech, které dotují města a obce, pokud je tam vůbec najdete. Takový nízkoprahový klub je zadarmo, a tudíž dostupný všem. Není ale rozhodně pravda, že by takové dítě nemělo zájem chodit třeba do kroužku házené nebo se nechtělo naučit malovat, nebo snad fotit. A bohužel to není vždycky jen o penězích.

Peníze nejsou překážka

–          Je jasné, že děti z rodin, kde rodiče žijí ze dne na den, se jen těžko mohou kroužku účastnit. Jednoduše na takový kroužek nemají peníze. Jenže ne vždy tomu tak je. Ony totiž existují jisté bariéry, které nejsou nikde napsané, ani se o nich moc nemluví. Ony totiž ty děti, které by do kroužku rády chodily a třeba i dokázaly sehnat peníze díky brigádám, pomocí prarodičů nebo i školy, by stejně v takovém kroužku vítány nebyly. Nejenom ostatní děti, ale hlavně učitelky a učitelé by je vyčlenili a ani by nemuseli příliš mluvit. Prostě by to tak nějak bylo poznat. 

Někteří odborníci jdou ještě dál

–          Chtějí, aby sociálně slabé děti chodili pouze do zvláštních škol. Prostě je chtějí separovat, oddělit, postavit je mimo slušnou společnost, jak tvrdí. To je ale pro spoustu dalších nepřípustné. Dalším názorem a extrémem zároveň je tvrzení, aby se takové děti umísily do škol elitních tam, kam chodí děti politiků a dalších „významných“ osob.

Je jasné že ani jedno řešení není ideální, ani správné. Jde o to, že všechna dosavadní opatření a řešení nikam nevedla. Vždycky se objevil někdo, kdo řekl, že je to v jeho předvolebním programu, nebo se chtěl zviditelnit při nějaké jiné příležitosti. To ale bylo asi tak vše, co s tím, kdo udělal. Nikdo nevymyslel způsob, jak celou situaci dlouhodobě vyřešit. Ale co, nakonec se vše svedlo na špatně vedený stát, tedy na vládu a další politiky. No a co? Řeší tohle něco? Určitě ne. A není to náhodou celé zase o penězích?