Autor: devene

 Televize je záležitostí 20. století, komerčně se začala rozšiřovat ve 30. letech, ale k masovějšímu rozšíření došlo teprve spíše až v 2. polovině 20. století, kdy stále převládalo ještě černobílé vysílání. Barevné televize se začaly rozšiřovat a přelomu 70. a 80. let.

 Celkově shrnuto, jedná se o druh audiovizuálního vysílání, které se šíří jednosměrně a dálkově, kdy dochází k individuálnímu přijímání televizního vysílání do televizoru. Televize má významné postavení jako zdroj zábavy a informací a spojuje lidi téměř na celém světě.

Historie

 Asi o tom jen tak někdo nepřemýšlí, ale když se zamyslíte, uvědomíte se, jak krátce tu s námi televize je, a i přesto tak významně ovlivnila naše životy.

Základní kameny televizního vysílání
 První základy televizního vysílání položil Skot Alexandr Bain v r. 1843, povoláním hodinář, který jako první sdělil, že je možný přenos dat, pokud se obraz rozdělí na řádky a body, které se následně změní na elektrické impulsy, a potom se opět synchronizovaně rozloží na obraz. Stále se však jednalo o teorii, kdy prvky, které jsou k tomu potřeba, byly postupně vynalézány později. V r. 1883 P. G. Nipkow provedl první rozklad obrazu, v r. 1890 Němec K. F. Braun de facto položil základy CRT monitoru a televizi. První zmínka o televizi byla na pařížském kongresu až o 10 let později.

 K prvnímu vysílání došlo v r. 1927, kdy se jednalo o vysílání mezi městy Londýnem a Glasgowem. Vzdálenost se postupně prodlužovala, až o rok později bylo možné vysílání i mezi Londýnem a New Yorkem. V r. 1930 se poprvé přidal i zvuk.

Po druhé světové válce
 V průběhu 2. světové války se nic až tak významného neudálo, protože svět na pár let na televizory zapomněl, ale o to bohatší je historie 50. a 60. let.

 V r. 1959 byla Evropa připravena na barevné vysílání, i když ještě pár let trvalo, než se barevné televizory rozšířily, ale v r. 1956 se rozšířilo něco, za co jsme dodnes vděční – dálkové ovládání.

Už v tu dobu mělo podobné funkce jako to dnešní (ladění zvuku, přepínání programu a vypnutí/zapnutí TV). V r. 1960 nejenom vznikly první přenosné televize, ale navíc poprvé začala TV zasahovat výrazněji do politiky – proběhla první televizní debata mezi kandidáty na prezidenta USA. R. 1969 byl přelomový nejen pro televizi, ale i pro vědu, protože se uskutečnil první televizní přenos z Měsíce.

Krátce i ČSR
 Asi nikoho nepřekvapí, že vývoj televizního vysílání byl v Československu o poznání pomalejší než třeba v Západním bloku. K prvnímu televiznímu přenosu došlo v r. 1948, ale pravidelné vysílání následovalo až o den později. V r. 1970 se objevily již dva programy a o 3 roky později bylo zavedeno barevné vysílání.

Kazety, DVD, digitalizace
 V r. 1976 uvedla firma Sony na svůj trh poprvé videorekordér, který byl schopný nahrát oblíbený pořád a následně si ho téměř neomezeně pouštět. K masovějšímu rozšíření došlo v 80. letech, kdy se ustálil i název na VHS. Digitalizace je synonymem pro 90. léta, kdy už se objevoval televizor v opravdu každé domácnosti.

Po r. 2000
 Nové tisíciletí přineslo mnoho změn a také poslalo do věčných lovišť VHS kazety, které jsou od r. 2004 nahrazovány DVD. To bylo jen o několik málo let později vytlačováno Blue – ray. Pokrok je momentálně opravdu veliký, televize jsou tenčí, větší a nabízí bezpočet funkcí a filmy se pouští buď online, nebo maximálně z “flashky“.

 Televize je záležitostí 20. století, komerčně se začala rozšiřovat ve 30. letech, ale k masovějšímu rozšíření došlo teprve spíše až v 2. polovině 20. století, kdy stále převládalo ještě černobílé vysílání. Barevné televize se začaly rozšiřovat a přelomu 70. a 80. let.

 Celkově shrnuto, jedná se o druh audiovizuálního vysílání, které se šíří jednosměrně a dálkově, kdy dochází k individuálnímu přijímání televizního vysílání do televizoru. Televize má významné postavení jako zdroj zábavy a informací a spojuje lidi téměř na celém světě.

Historie

 Asi o tom jen tak někdo nepřemýšlí, ale když se zamyslíte, uvědomíte se, jak krátce tu s námi televize je, a i přesto tak významně ovlivnila naše životy.

Základní kameny televizního vysílání
 První základy televizního vysílání položil Skot Alexandr Bain v r. 1843, povoláním hodinář, který jako první sdělil, že je možný přenos dat, pokud se obraz rozdělí na řádky a body, které se následně změní na elektrické impulsy, a potom se opět synchronizovaně rozloží na obraz. Stále se však jednalo o teorii, kdy prvky, které jsou k tomu potřeba, byly postupně vynalézány později. V r. 1883 P. G. Nipkow provedl první rozklad obrazu, v r. 1890 Němec K. F. Braun de facto položil základy CRT monitoru a televizi. První zmínka o televizi byla na pařížském kongresu až o 10 let později.

 K prvnímu vysílání došlo v r. 1927, kdy se jednalo o vysílání mezi městy Londýnem a Glasgowem. Vzdálenost se postupně prodlužovala, až o rok později bylo možné vysílání i mezi Londýnem a New Yorkem. V r. 1930 se poprvé přidal i zvuk.

Po druhé světové válce
 V průběhu 2. světové války se nic až tak významného neudálo, protože svět na pár let na televizory zapomněl, ale o to bohatší je historie 50. a 60. let.

 V r. 1959 byla Evropa připravena na barevné vysílání, i když ještě pár let trvalo, než se barevné televizory rozšířily, ale v r. 1956 se rozšířilo něco, za co jsme dodnes vděční – dálkové ovládání.

Už v tu dobu mělo podobné funkce jako to dnešní (ladění zvuku, přepínání programu a vypnutí/zapnutí TV). V r. 1960 nejenom vznikly první přenosné televize, ale navíc poprvé začala TV zasahovat výrazněji do politiky – proběhla první televizní debata mezi kandidáty na prezidenta USA. R. 1969 byl přelomový nejen pro televizi, ale i pro vědu, protože se uskutečnil první televizní přenos z Měsíce.

Krátce i ČSR
 Asi nikoho nepřekvapí, že vývoj televizního vysílání byl v Československu o poznání pomalejší než třeba v Západním bloku. K prvnímu televiznímu přenosu došlo v r. 1948, ale pravidelné vysílání následovalo až o den později. V r. 1970 se objevily již dva programy a o 3 roky později bylo zavedeno barevné vysílání.

Kazety, DVD, digitalizace
 V r. 1976 uvedla firma Sony na svůj trh poprvé videorekordér, který byl schopný nahrát oblíbený pořád a následně si ho téměř neomezeně pouštět. K masovějšímu rozšíření došlo v 80. letech, kdy se ustálil i název na VHS. Digitalizace je synonymem pro 90. léta, kdy už se objevoval televizor v opravdu každé domácnosti.

Po r. 2000
 Nové tisíciletí přineslo mnoho změn a také poslalo do věčných lovišť VHS kazety, které jsou od r. 2004 nahrazovány DVD. To bylo jen o několik málo let později vytlačováno Blue – ray. Pokrok je momentálně opravdu veliký, televize jsou tenčí, větší a nabízí bezpočet funkcí a filmy se pouští buď online, nebo maximálně z “flashky“.

Jablíčko. Kulaté, šťavnaté, někdy nakyslé, zelené, červené, žluté. Jeden druh ovoce a kolik má odrůd, barev a chutí. Možná tolik, kolik se z něho dá vyrobit skvělých dobrot.

Snad žádné ovoce nemá tolik rozmanitých možností, jak si na něm pochutnat, jako právě jablko. Pokud ho chceme uchovat tak, aby neztratilo vitamíny a své specifické vlastnosti, můžeme použít ten nejstarší způsob konzervace.

o   sušení neboli křížaly– ještě více se rozvine jablečná vůně, tělu prospěšné látky, jako jsou bílkoviny, vitamíny a minerály neopouštějí své stanoviště, a ještě k tomu je to zdravé a málo kalorické chroupání večer k televizi

o   jablečná šťáva– pokud už nijak tepelně neupravujeme, jsou tu zachovány veškeré živiny, jako v čerstvém ovoci

–  vitamíny
–  přírodní cukr
–  pektiny
–  ovocné kyseliny
–  vláknina
                    Získává se lisováním jablečné drtě.

o   mošt – stoprocentní jablečná šťáva, která má v sobě kousky dužniny – je nefiltrovaná

o   jablečný destilát – pokud chceme získat z jablek i něco ostřejšího, můžeme zkusit calvados. Necháme zkvasit jablečnou šťávu a pak z ní destilací získáme tento druh brandy.

Něco k pití a něco k jídlu

A abychom měli něco k zakousnutí třeba k snídani nebo pohoštění pro návštěvu, můžeme si upéct jablečný závin. Tento skvělý zákusek, zvaný štrůdl, pochází z Rakouska a má mnoho možností servírování. Můžete si ho dát

·         teplý s vanilkovým krémem
·         studený se zmrzlinou
·         s kopcem sladké šlehačky

A nakonec mohou jablka působit i jako lék. Vlastně jako celá lékárna. Snižují krevní tlak, snižují hladinu cholesterolu, posilují imunitní systém, pomáhají v činnosti srdce, upravují krevní oběh, stabilizují hladinu cukru v krvi, čistí střeva, posilují dásně a pektin poskytuje ochranu před poškozením ledvin. No, řekněte, nestojí za to dát si sem tam jablíčko?
 

Jablíčko. Kulaté, šťavnaté, někdy nakyslé, zelené, červené, žluté. Jeden druh ovoce a kolik má odrůd, barev a chutí. Možná tolik, kolik se z něho dá vyrobit skvělých dobrot.

Snad žádné ovoce nemá tolik rozmanitých možností, jak si na něm pochutnat, jako právě jablko. Pokud ho chceme uchovat tak, aby neztratilo vitamíny a své specifické vlastnosti, můžeme použít ten nejstarší způsob konzervace.

o   sušení neboli křížaly– ještě více se rozvine jablečná vůně, tělu prospěšné látky, jako jsou bílkoviny, vitamíny a minerály neopouštějí své stanoviště, a ještě k tomu je to zdravé a málo kalorické chroupání večer k televizi

o   jablečná šťáva– pokud už nijak tepelně neupravujeme, jsou tu zachovány veškeré živiny, jako v čerstvém ovoci

–  vitamíny
–  přírodní cukr
–  pektiny
–  ovocné kyseliny
–  vláknina
                    Získává se lisováním jablečné drtě.

o   mošt – stoprocentní jablečná šťáva, která má v sobě kousky dužniny – je nefiltrovaná

o   jablečný destilát – pokud chceme získat z jablek i něco ostřejšího, můžeme zkusit calvados. Necháme zkvasit jablečnou šťávu a pak z ní destilací získáme tento druh brandy.

Něco k pití a něco k jídlu

A abychom měli něco k zakousnutí třeba k snídani nebo pohoštění pro návštěvu, můžeme si upéct jablečný závin. Tento skvělý zákusek, zvaný štrůdl, pochází z Rakouska a má mnoho možností servírování. Můžete si ho dát

·         teplý s vanilkovým krémem
·         studený se zmrzlinou
·         s kopcem sladké šlehačky

A nakonec mohou jablka působit i jako lék. Vlastně jako celá lékárna. Snižují krevní tlak, snižují hladinu cholesterolu, posilují imunitní systém, pomáhají v činnosti srdce, upravují krevní oběh, stabilizují hladinu cukru v krvi, čistí střeva, posilují dásně a pektin poskytuje ochranu před poškozením ledvin. No, řekněte, nestojí za to dát si sem tam jablíčko?
 

1.      chytré auto
2.      chytrý telefon
3.      inteligentní dům
4.      chytré hodinky

To vše je běžnou součástí našeho věku. Pokud by do naší doby zavítali naše prababičky a pradědové, ti by asi koukali. Praděda mohl mít tak možná chytrého valacha, telefon by mu byl k ničemu, všichni se kterými se stýkal, byli, co by kamenem dohodil a v domě hospodařila prababička a ta měla svůj selský rozum, tak k čemu dům s IQ? A chytré hodinky? To už vůbec ne.

Na vsi stačil kostelník, který se třikrát za den dostavil ke zvonici, aby ohlásil, že je

·         čas na vstávání a snídani
·         pauzu a oběd
·         konec práce a večeři

Jasné je, že pokud bychom uvažovali takhle, tak ještě dnes chodíme v dřevácích za volským potahem.

Chytré hodinky jdou s dobou

Moderní doba vyžaduje chytrost.A to nejen u lidí. Pokud bychom se vrátili k těm hodinkám, daly by se tak napůl chytrými nazvat i ty, co se objevily v roce 1972. Ukazovaly digitální čas a datum. Možná Vás napadá – jenom? Ale byl to určitě velký krok kupředu.

První chytré hodinky spatřily světlo světa až o dvanáct let později. Ty obdrželyaplikaci na
       I.            plánování
    II.            poznámky
 III.            světový čas
IV.            kalkulačku

S dnešními se to rozhodně nedá srovnat. Když si uvědomíme, kolik mají ty nejlepší funkcí, napadlo by nás určitě, že je jejich majitelem přinejmenším James Bond.

Jen pro zajímavost
1)    Wi-Fi přijímač
2)    digitální fotoaparát
3)    digitální kamera
4)    čtečka paměťových karet
5)    teploměr
6)    výškoměr
7)    stopky
8)    GPS
9)    dotykový displej

Chytré hodinky jsou vyráběny i přímo pro sportovce. Ty mají krom zmíněných funkcí ještě snímač pulzu, akcelerometr, digitální kompas a aplikace, které vyhodnocují jeho tělesnou zátěž. A ty ještě dokonalejší jsou vybavené barometrem. Napadá Vás ještě alespoň jedna funkce, která by mohla chybět? Mě rozhodně ne, ale nechám se do budoucna ráda překvapit něčím další, nečekaným.

1.      chytré auto
2.      chytrý telefon
3.      inteligentní dům
4.      chytré hodinky

To vše je běžnou součástí našeho věku. Pokud by do naší doby zavítali naše prababičky a pradědové, ti by asi koukali. Praděda mohl mít tak možná chytrého valacha, telefon by mu byl k ničemu, všichni se kterými se stýkal, byli, co by kamenem dohodil a v domě hospodařila prababička a ta měla svůj selský rozum, tak k čemu dům s IQ? A chytré hodinky? To už vůbec ne.

Na vsi stačil kostelník, který se třikrát za den dostavil ke zvonici, aby ohlásil, že je

·         čas na vstávání a snídani
·         pauzu a oběd
·         konec práce a večeři

Jasné je, že pokud bychom uvažovali takhle, tak ještě dnes chodíme v dřevácích za volským potahem.

Chytré hodinky jdou s dobou

Moderní doba vyžaduje chytrost.A to nejen u lidí. Pokud bychom se vrátili k těm hodinkám, daly by se tak napůl chytrými nazvat i ty, co se objevily v roce 1972. Ukazovaly digitální čas a datum. Možná Vás napadá – jenom? Ale byl to určitě velký krok kupředu.

První chytré hodinky spatřily světlo světa až o dvanáct let později. Ty obdrželyaplikaci na
       I.            plánování
    II.            poznámky
 III.            světový čas
IV.            kalkulačku

S dnešními se to rozhodně nedá srovnat. Když si uvědomíme, kolik mají ty nejlepší funkcí, napadlo by nás určitě, že je jejich majitelem přinejmenším James Bond.

Jen pro zajímavost
1)    Wi-Fi přijímač
2)    digitální fotoaparát
3)    digitální kamera
4)    čtečka paměťových karet
5)    teploměr
6)    výškoměr
7)    stopky
8)    GPS
9)    dotykový displej

Chytré hodinky jsou vyráběny i přímo pro sportovce. Ty mají krom zmíněných funkcí ještě snímač pulzu, akcelerometr, digitální kompas a aplikace, které vyhodnocují jeho tělesnou zátěž. A ty ještě dokonalejší jsou vybavené barometrem. Napadá Vás ještě alespoň jedna funkce, která by mohla chybět? Mě rozhodně ne, ale nechám se do budoucna ráda překvapit něčím další, nečekaným.

Snad o žádných výrobcích se nevedou tak rozdílné debaty, jako o produktech mléčných. Na jedné straně zastánci přijímání mléka, na druhé straně odpůrci. A každý má ve své podstatě rozumné argumenty.

Pro mléko
o   posilování kostí
o   zpevňování zubní skloviny
o   posílení nervového systému

Proti mléku 
·        zvyšují cholesterol
·        špatná stravitelnost laktózy
·        tvorba civilizačních chorob

Tak, a teď nastává problém. Pít či nepít? Pravdou je, že ostatní savci konzumují mléko jen po dobu nezbytně nutnou, dokud jim matka neodstřihne zdroj. Jak je to tedy s tou prospěšností našemu zdraví.

Jogurtem ku zdraví

Možná by tu cesta byla, jak do těla dostat potřebné látky z mléka, a přitom ho nekonzumovat. Daleko lépe jsou na tom totiž se stravitelností a ostatními kladnými faktory mléčné výrobky. Zejména

o   bílé jogurty
o   kysané mléčné nápoje
o   tvaroh
o   sýry, vyrobené ze syrovátky.

Díky bateriím, které jsou přítomné u mléčného kvašení se mění mléčný cukr (ona zatracovaná laktóza) na kyselinu mléčnou. A ačkoliv tento název zní tak trochu nelákavě, je právě tato kyselina našemu organizmu prospěšná.

Biblický jogurt

Takový obyčejný jogurt znali už ve starém Egyptě,kde ho do jídelníčku běžně dávali i faraonům. A dokonce je o něm zmínka ještě o něco dříve. Bibličtí patriarchové, Mojžíš a Abraham ho dokonce obětovali Bohu. A pokud bychom našli důkaz, že si také zamlsali, bylo by jasné, že je jogurt přímo elixírem dlouhověkosti. Abraham se dožil neuvěřitelných sto sedmdesáti pěti let a Mojžíše v jeho sto dvaceti zavraždili.

Ale to by byl asi jiné povídání. Jogurt je ale opravdu takovým malým elixírem. Pokud Vám lékař předepíše antibiotika, určitě Vám doporučí přikoupit právě jogurt, aby se Vám obnovila střevní mikroflóra. Takže pokud se vrátíme k původní otázce, jestli pít, či nepít, možná bychom mohli odpovědět – jíst. Dobrou chuť.

Snad o žádných výrobcích se nevedou tak rozdílné debaty, jako o produktech mléčných. Na jedné straně zastánci přijímání mléka, na druhé straně odpůrci. A každý má ve své podstatě rozumné argumenty.

Pro mléko
o   posilování kostí
o   zpevňování zubní skloviny
o   posílení nervového systému

Proti mléku 
·        zvyšují cholesterol
·        špatná stravitelnost laktózy
·        tvorba civilizačních chorob

Tak, a teď nastává problém. Pít či nepít? Pravdou je, že ostatní savci konzumují mléko jen po dobu nezbytně nutnou, dokud jim matka neodstřihne zdroj. Jak je to tedy s tou prospěšností našemu zdraví.

Jogurtem ku zdraví

Možná by tu cesta byla, jak do těla dostat potřebné látky z mléka, a přitom ho nekonzumovat. Daleko lépe jsou na tom totiž se stravitelností a ostatními kladnými faktory mléčné výrobky. Zejména

o   bílé jogurty
o   kysané mléčné nápoje
o   tvaroh
o   sýry, vyrobené ze syrovátky.

Díky bateriím, které jsou přítomné u mléčného kvašení se mění mléčný cukr (ona zatracovaná laktóza) na kyselinu mléčnou. A ačkoliv tento název zní tak trochu nelákavě, je právě tato kyselina našemu organizmu prospěšná.

Biblický jogurt

Takový obyčejný jogurt znali už ve starém Egyptě,kde ho do jídelníčku běžně dávali i faraonům. A dokonce je o něm zmínka ještě o něco dříve. Bibličtí patriarchové, Mojžíš a Abraham ho dokonce obětovali Bohu. A pokud bychom našli důkaz, že si také zamlsali, bylo by jasné, že je jogurt přímo elixírem dlouhověkosti. Abraham se dožil neuvěřitelných sto sedmdesáti pěti let a Mojžíše v jeho sto dvaceti zavraždili.

Ale to by byl asi jiné povídání. Jogurt je ale opravdu takovým malým elixírem. Pokud Vám lékař předepíše antibiotika, určitě Vám doporučí přikoupit právě jogurt, aby se Vám obnovila střevní mikroflóra. Takže pokud se vrátíme k původní otázce, jestli pít, či nepít, možná bychom mohli odpovědět – jíst. Dobrou chuť.

Některé lidské činnosti, které se staly nepotřebnými nebo nadbytečnými pomalu zanikají. Jiné, ty, které ověřil čas, se chtě nechtě musejí vyvíjet. Bohudíky, patří tanec do té druhé kategorie. Jinak bychom byli podle mého názoru v mnohém ochuzeni. Pokud bychom se vrátili do dob dávno minulých, zjistili bychom následující

o   tanec v době kamenné neznamenal kultivovaný druh zábavy
o   používal se k zahánění zlých duchů anebo přivolávání dešťů.

Postupem času si ale lidé začali tento pohyb užívat ve spojitosti s nějakou veselou událostí. Tak trochu jinak to ale platilo u lidí urozených.

·        Když neuměl tancovat nějakého toho šlapáka Vojta z Horní Dolní, tak to až tak velké neštěstí nebylo.
·        Ale co takový šlechtic, který byl pozván ke královskému dvoru na hostinu, spojenou s plesem?

Nedalo se nic dělat, musel se naučit, jinak by byl společensky znemožněn. Pokud taneční umění pro nedostatek talentu neodkoukal od nějakého mrštnějšího kolegy, musel kontaktovat tanečního mistra. Ve Francii to mohlo učinit už v roce 1321, kdy tu byl založen cech tanečních mistrů, který nesl jméno „Bratrstvo sv. Juliána“.

Mistři nejen v tanci

Přeskočíme několik staletí a přeneseme se do roku 1895, kdy v Praze vznikl
Klub tanečních mistrů Království Českého.Zní to vznešeně, že?
Také se museli mistři umět chovat.

o   Museli být kovaní ve společenské konverzaci– k čemu by bylo, že se uměl hýbat, kdyby nedovedl dámu bavit.
o   Znalí etikety – pokud by se na nějaké společenské události podávalo občerstvení a on by netušil, kterou vidličku popadnout, asi by skončil.
o   Elegantně se oblékat– i sebelepší znalec společenského chování vypadá v ošuntělém obleku jako vidlák.

Naštěstí taneční mistři a taneční školy přetrvaly do dnešních dob. Proto, jestli se chystáte na nějaký důležitý ples, neměli byste někoho takového navštívit?

Aby uprostřed valčíku nezačalo pršet. 

Některé lidské činnosti, které se staly nepotřebnými nebo nadbytečnými pomalu zanikají. Jiné, ty, které ověřil čas, se chtě nechtě musejí vyvíjet. Bohudíky, patří tanec do té druhé kategorie. Jinak bychom byli podle mého názoru v mnohém ochuzeni. Pokud bychom se vrátili do dob dávno minulých, zjistili bychom následující

o   tanec v době kamenné neznamenal kultivovaný druh zábavy
o   používal se k zahánění zlých duchů anebo přivolávání dešťů.

Postupem času si ale lidé začali tento pohyb užívat ve spojitosti s nějakou veselou událostí. Tak trochu jinak to ale platilo u lidí urozených.

·        Když neuměl tancovat nějakého toho šlapáka Vojta z Horní Dolní, tak to až tak velké neštěstí nebylo.
·        Ale co takový šlechtic, který byl pozván ke královskému dvoru na hostinu, spojenou s plesem?

Nedalo se nic dělat, musel se naučit, jinak by byl společensky znemožněn. Pokud taneční umění pro nedostatek talentu neodkoukal od nějakého mrštnějšího kolegy, musel kontaktovat tanečního mistra. Ve Francii to mohlo učinit už v roce 1321, kdy tu byl založen cech tanečních mistrů, který nesl jméno „Bratrstvo sv. Juliána“.

Mistři nejen v tanci

Přeskočíme několik staletí a přeneseme se do roku 1895, kdy v Praze vznikl
Klub tanečních mistrů Království Českého.Zní to vznešeně, že?
Také se museli mistři umět chovat.

o   Museli být kovaní ve společenské konverzaci– k čemu by bylo, že se uměl hýbat, kdyby nedovedl dámu bavit.
o   Znalí etikety – pokud by se na nějaké společenské události podávalo občerstvení a on by netušil, kterou vidličku popadnout, asi by skončil.
o   Elegantně se oblékat– i sebelepší znalec společenského chování vypadá v ošuntělém obleku jako vidlák.

Naštěstí taneční mistři a taneční školy přetrvaly do dnešních dob. Proto, jestli se chystáte na nějaký důležitý ples, neměli byste někoho takového navštívit?

Aby uprostřed valčíku nezačalo pršet.