Blog

Také jste měli jako děti loutkové divadlo? Nevím, jestli domácí provedení tohoto „stánku kultury“ ještě dnešním dětem něco říká, ale dříve to byla jedna z nejoblíbenějších hraček.

–       Člověk si mohl vymýšlet všechny možné pohádky a když se rozhodl, že ježibaba je vlastně strašně hodná babička, jen je osamělá, bylo to tak.
–       Pak už jen stačilo za ní poslat Jeníčka nebo Mařenku, kteří ji nejenže neupekli, ale adoptovali ji jako člena rodiny.
–       Ale to už se dostávám do říše fantazie.

České loutkové divadlo má obrovskou tradici.Určitě nemusím připomínat Matěje Kopeckého a jeho Kašpárka, Honzu a čerta. Neznámějším Čechem, který spojil svůj život s marionetami je ale bezesporu Josef Skupa.

Divadlo Spejbla a Hurvínka

vSpejbl byl prvním, který se z naší pětice herců narodil. Stalo se tak roku 1925. Neodpustím si jednu zajímavost. Víte, proč má právě jediný Spejbl látkové ruce? Protože prý nikdy nehodlá pracovat. Tato figurka byla vytvořena jako karikatura užvaněného měšťáka s klasickými tehdejšími rysy

–         pleš – znak vyššího věku
–         frak – chce si připadat důležitý a dodat své osobě vážnost
–         dřeváky – ono to s tou kultivovaností tak horké nebude.

– Hurvínek, jeho syn je o pouhý rok mladší a měl se původně jmenovat Spejblík. Nejprve vystupoval jen v noční košilce, ale pak se zmohl na krátké kalhoty s kšandami a bílou košilku.

– Mánička, Hurvínkova kamarádka a věrný pes Žeryk, mají v rodném listě stejný rok, 1930.
– Kateřina Hovorková, zvaná bábinka, je paradoxně ze všech nejmladší.

Narodila se teprve v roce 1971, zásluhou paní Heleny Štáchové.
Nejdále to ze všech dotáhl malý Hurvínek. Dostal se nejen na poštovní známky, ale i do lidových rčení. A dokonce má od roku 1997 svůj asteroid.

Toto divadlo procestovalo jedenatřicet zemí a hovořilo osmnácti jazyky. Myslím, že je to obdivuhodné.

Také jste měli jako děti loutkové divadlo? Nevím, jestli domácí provedení tohoto „stánku kultury“ ještě dnešním dětem něco říká, ale dříve to byla jedna z nejoblíbenějších hraček.

–       Člověk si mohl vymýšlet všechny možné pohádky a když se rozhodl, že ježibaba je vlastně strašně hodná babička, jen je osamělá, bylo to tak.
–       Pak už jen stačilo za ní poslat Jeníčka nebo Mařenku, kteří ji nejenže neupekli, ale adoptovali ji jako člena rodiny.
–       Ale to už se dostávám do říše fantazie.

České loutkové divadlo má obrovskou tradici.Určitě nemusím připomínat Matěje Kopeckého a jeho Kašpárka, Honzu a čerta. Neznámějším Čechem, který spojil svůj život s marionetami je ale bezesporu Josef Skupa.

Divadlo Spejbla a Hurvínka

vSpejbl byl prvním, který se z naší pětice herců narodil. Stalo se tak roku 1925. Neodpustím si jednu zajímavost. Víte, proč má právě jediný Spejbl látkové ruce? Protože prý nikdy nehodlá pracovat. Tato figurka byla vytvořena jako karikatura užvaněného měšťáka s klasickými tehdejšími rysy

–         pleš – znak vyššího věku
–         frak – chce si připadat důležitý a dodat své osobě vážnost
–         dřeváky – ono to s tou kultivovaností tak horké nebude.

– Hurvínek, jeho syn je o pouhý rok mladší a měl se původně jmenovat Spejblík. Nejprve vystupoval jen v noční košilce, ale pak se zmohl na krátké kalhoty s kšandami a bílou košilku.

– Mánička, Hurvínkova kamarádka a věrný pes Žeryk, mají v rodném listě stejný rok, 1930.
– Kateřina Hovorková, zvaná bábinka, je paradoxně ze všech nejmladší.

Narodila se teprve v roce 1971, zásluhou paní Heleny Štáchové.
Nejdále to ze všech dotáhl malý Hurvínek. Dostal se nejen na poštovní známky, ale i do lidových rčení. A dokonce má od roku 1997 svůj asteroid.

Toto divadlo procestovalo jedenatřicet zemí a hovořilo osmnácti jazyky. Myslím, že je to obdivuhodné.

Jídlo je v Číně významnou společenskou událostí. To není jako u nás, když pozvete kamarádku na odpolední kávu. A právě pozváním to začíná.
Jistě už jste mnohokrát použili při setkání větu – „Jak se máte?“

o   U nás znamená právě to, co je v ní řečeno.
o   V Americe se na ní ani neodpovídá, protože je to jen jakási zdvořilostní fráze.
o   Ale v čínštině znamená v přesném překladu – „Už jste jedl?“
Jídlo je tu prostě středobodem světa a je potřeba před uskutečněním návštěvy přesně vědět, co která událost u stolu symbolizuje.

·        Pokud Vám například v Pekingu nabídnou na závěr hostiny nudle, pak by byli hostitelé rádi, abyste ještě zůstal.
·        Na jihu Číny se k tomuto vyzvání používá teplý čaj a sladké pečivo. Pohoštění musí ale podat hlava rodiny.

Hůlky

Čínské hůlky, to je kapitola sama pro sebe. Kdo se domnívá, že se jedná pouze o alternativní příbor a že nesprávným zacházením nic nezpůsobíte, je na omylu. Správné hůlky vypadají takto – jedna hranatá, druhá kuželovitá. Jejich historie je velice stará.

o   V Čechách se rožnila celá prasata a velké kusy masa, a vše se obracelo velkou vidličkou.
o   V Číně byli pravděpodobně skromnější a pekli pouze malé kousky masa. K tomu potřebovali dva klacíky. A hůlky byly na světě.
Správné držení tohoto jídelního nástroje patří k dobrému vychování. A jelikož Asiaté vidí ve všem symboly a znamení, nevyhnuly se tomu ani hůlky.

·        Vždy je držet v pravé ruce – přesto, že jste třeba levák.
·        Nikdy nepíchat do jídla – znamená to, že si kopete hrob.
·        Jakmile hůlky přímo zapíchnete – obětujete jídlo zesnulým.
·        Pokud položíte hůlky křížem – přivoláváte neštěstí.
·        Hůlky nikdy neolizujeme.
·        Nikdy s nimi na nikoho neukazujeme.
·         Nakonec prohřešek z nejtěžších – neukazovat při stolování dlaně.

Napadá mě, že bych si při takové hostině raději přála, abych už jí měla za sebou.

Jídlo je v Číně významnou společenskou událostí. To není jako u nás, když pozvete kamarádku na odpolední kávu. A právě pozváním to začíná.
Jistě už jste mnohokrát použili při setkání větu – „Jak se máte?“

o   U nás znamená právě to, co je v ní řečeno.
o   V Americe se na ní ani neodpovídá, protože je to jen jakási zdvořilostní fráze.
o   Ale v čínštině znamená v přesném překladu – „Už jste jedl?“
Jídlo je tu prostě středobodem světa a je potřeba před uskutečněním návštěvy přesně vědět, co která událost u stolu symbolizuje.

·        Pokud Vám například v Pekingu nabídnou na závěr hostiny nudle, pak by byli hostitelé rádi, abyste ještě zůstal.
·        Na jihu Číny se k tomuto vyzvání používá teplý čaj a sladké pečivo. Pohoštění musí ale podat hlava rodiny.

Hůlky

Čínské hůlky, to je kapitola sama pro sebe. Kdo se domnívá, že se jedná pouze o alternativní příbor a že nesprávným zacházením nic nezpůsobíte, je na omylu. Správné hůlky vypadají takto – jedna hranatá, druhá kuželovitá. Jejich historie je velice stará.

o   V Čechách se rožnila celá prasata a velké kusy masa, a vše se obracelo velkou vidličkou.
o   V Číně byli pravděpodobně skromnější a pekli pouze malé kousky masa. K tomu potřebovali dva klacíky. A hůlky byly na světě.
Správné držení tohoto jídelního nástroje patří k dobrému vychování. A jelikož Asiaté vidí ve všem symboly a znamení, nevyhnuly se tomu ani hůlky.

·        Vždy je držet v pravé ruce – přesto, že jste třeba levák.
·        Nikdy nepíchat do jídla – znamená to, že si kopete hrob.
·        Jakmile hůlky přímo zapíchnete – obětujete jídlo zesnulým.
·        Pokud položíte hůlky křížem – přivoláváte neštěstí.
·        Hůlky nikdy neolizujeme.
·        Nikdy s nimi na nikoho neukazujeme.
·         Nakonec prohřešek z nejtěžších – neukazovat při stolování dlaně.

Napadá mě, že bych si při takové hostině raději přála, abych už jí měla za sebou.