Blog

Pokud byste chtěli mít nádherné fotky, co by vám připomnělo období těhotenství, tak byste se rozhodně co nejrychleji měli domluvit s fotografkou, která má dostatek zkušeností a je připravení vám nafotit krásné snímky, které budou opravdu nádherné, vysoce kvalitní, takže si z nich budete moci vytisknout třeba i obraz a podobně. Je to velice důležité a měli byste tohle všechno udělat opravdu co nejrychleji a neodkládat to, protože těhotenství trvá pouhých devět měsíců, tak by bylo fajn, kdybyste si to všechno uvědomili a udělali ten první krok ještě dneska a vybrali si termín, který vám bude vyhovovat.

Budete nadšení, jak to všechno dopadne a jak to bude skvělé. Naše skvělé těhotenské focení Praha se vám bude ve všech směrech líbit. Snímky budou opravdu krásné a budete koukat, jak to bude krásně vypadat, protože profesionálka, jako je právě tahle fotografka, do toho dá duši, srdíčko, umělecký cit a samozřejmě znalosti, takže se nebojte a rozhodněte se hned. Čím dříve, tím to bude pro vás lepší.

Luxusní výsledky
Podívejte se na všechny výtvory, co jsou už hotové, jak to krásny vypadá. Je to i skvělý dárek, pokud si necháte snímek třeba vyhovovat nebo ho nechat dát na hrníček a podobně. Nejdůležitější je ale hlavně to, že to jsou památky, takže se určitě nebojte a rozhodněte se ještě dneska. Tohle dopadne jedině dobře a uvidíte, jak to celé bude vypadat krásně.

Rozhodněte se třeba hned teď. Bude se vám to moc líbit, tak určitě tomu dejte nic. Přesvědčte se sami, že tohle je ta správná volba. Bude to jistě velice skvělé, tak na nic už nečekejte a rozhodněte se hned. Je důležité si domluvit dopředu termín a všechny podrobnosti, protože termíny jsou třeba dlouhou dobu dopředu už zamluvené, takže se rozhoupejte co nejrychleji a čím více dopředu si to zamluvíte, tím to bude pro vás lepší.

Pokud byste chtěli mít nádherné fotky, co by vám připomnělo období těhotenství, tak byste se rozhodně co nejrychleji měli domluvit s fotografkou, která má dostatek zkušeností a je připravení vám nafotit krásné snímky, které budou opravdu nádherné, vysoce kvalitní, takže si z nich budete moci vytisknout třeba i obraz a podobně. Je to velice důležité a měli byste tohle všechno udělat opravdu co nejrychleji a neodkládat to, protože těhotenství trvá pouhých devět měsíců, tak by bylo fajn, kdybyste si to všechno uvědomili a udělali ten první krok ještě dneska a vybrali si termín, který vám bude vyhovovat.

Budete nadšení, jak to všechno dopadne a jak to bude skvělé. Naše skvělé těhotenské focení Praha se vám bude ve všech směrech líbit. Snímky budou opravdu krásné a budete koukat, jak to bude krásně vypadat, protože profesionálka, jako je právě tahle fotografka, do toho dá duši, srdíčko, umělecký cit a samozřejmě znalosti, takže se nebojte a rozhodněte se hned. Čím dříve, tím to bude pro vás lepší.

Luxusní výsledky
Podívejte se na všechny výtvory, co jsou už hotové, jak to krásny vypadá. Je to i skvělý dárek, pokud si necháte snímek třeba vyhovovat nebo ho nechat dát na hrníček a podobně. Nejdůležitější je ale hlavně to, že to jsou památky, takže se určitě nebojte a rozhodněte se ještě dneska. Tohle dopadne jedině dobře a uvidíte, jak to celé bude vypadat krásně.

Rozhodněte se třeba hned teď. Bude se vám to moc líbit, tak určitě tomu dejte nic. Přesvědčte se sami, že tohle je ta správná volba. Bude to jistě velice skvělé, tak na nic už nečekejte a rozhodněte se hned. Je důležité si domluvit dopředu termín a všechny podrobnosti, protože termíny jsou třeba dlouhou dobu dopředu už zamluvené, takže se rozhoupejte co nejrychleji a čím více dopředu si to zamluvíte, tím to bude pro vás lepší.

Není to ani tak dávno a betonová džungle bylo opravdu označením pro všechna česká města. Samozřejmě, v té době ještě nikoho nějaké prostředí nezajímalo, bylo třeba stavět a stavět hodně, ať se západní turista podiví. Mnohdy se spíše zhrozil, ale to je už jiné téma. Nyní budeme mluvit o tom, jak lze vlastně zakomponovat ekologii i do něčeho tak zdánlivě neekologického jako je výstavba panelového domu či mrakodrapu.

Čína jde kupředu, alespoň si to plánuje

Vzniká spousta projektů jak zbavit čínské města dusivého smogu, který tíží všechny obyvatele. Jestli si myslíte, že se v Ostravě někdy špatně dýchá, představte si ten nejhorší ostravský den a znásobte ho ještě párkrát. A takhle si to nějak představujte po dobu celého roku, ať je zima nebo teplo. Samozřejmě některé dny to není takový „záhul“ jak by se mohlo zdát. Kromě nejrůznějších vylepšení do okolních příměstských oblastí zde také přichází na řadu experimentování s živou flórou přímo zabudovanou do stavby. Ať už je to největší dřevěný mrakodrap, který je však docela nebezpečným hazardem a hlavně se na něj spotřebuje spousta dřeva, nebo je to beton a živé stromy navzájem propletené tak, aby sama budova „vdechovala“ a vydechovala. Samozřejmě nápady jsou to dobré a architekti mají alespoň na nějaký ten čas vystaráno, ale je vůbec v Čině společnost, která by něco takového zvládla postavit? Nebo se obrátí Čína na některé zahraniční společnosti, které mají s eko výstavbou alespoň trochu zkušeností?
 

Arabové už vymýšlí náhradní plán

Fosilní paliva pomaličku ale zcela jistě dochází a největší „ropní“ magnáti své doby už teď vymýšlejí plány, jak vlastně udržet bohatství tam, kde by mělo být, za pomocí obnovitelných zdrojů energie. Arabové chtějí a plánují vystavět největší ekoměsta a snad nejimpozantnější projekty doby, které by měly stát několik stovek miliard. Na realizaci projektů by se měla podílet řada firem.

I v České republice, byť v menším měřítku, se můžeme setkat s pokusy o „zelenou“ výstavbu, která však stále není tak oblíbená, byť technologie tu dávno je a možná i ti schopní lidé.

Není to ani tak dávno a betonová džungle bylo opravdu označením pro všechna česká města. Samozřejmě, v té době ještě nikoho nějaké prostředí nezajímalo, bylo třeba stavět a stavět hodně, ať se západní turista podiví. Mnohdy se spíše zhrozil, ale to je už jiné téma. Nyní budeme mluvit o tom, jak lze vlastně zakomponovat ekologii i do něčeho tak zdánlivě neekologického jako je výstavba panelového domu či mrakodrapu.

Čína jde kupředu, alespoň si to plánuje

Vzniká spousta projektů jak zbavit čínské města dusivého smogu, který tíží všechny obyvatele. Jestli si myslíte, že se v Ostravě někdy špatně dýchá, představte si ten nejhorší ostravský den a znásobte ho ještě párkrát. A takhle si to nějak představujte po dobu celého roku, ať je zima nebo teplo. Samozřejmě některé dny to není takový „záhul“ jak by se mohlo zdát. Kromě nejrůznějších vylepšení do okolních příměstských oblastí zde také přichází na řadu experimentování s živou flórou přímo zabudovanou do stavby. Ať už je to největší dřevěný mrakodrap, který je však docela nebezpečným hazardem a hlavně se na něj spotřebuje spousta dřeva, nebo je to beton a živé stromy navzájem propletené tak, aby sama budova „vdechovala“ a vydechovala. Samozřejmě nápady jsou to dobré a architekti mají alespoň na nějaký ten čas vystaráno, ale je vůbec v Čině společnost, která by něco takového zvládla postavit? Nebo se obrátí Čína na některé zahraniční společnosti, které mají s eko výstavbou alespoň trochu zkušeností?
 

Arabové už vymýšlí náhradní plán

Fosilní paliva pomaličku ale zcela jistě dochází a největší „ropní“ magnáti své doby už teď vymýšlejí plány, jak vlastně udržet bohatství tam, kde by mělo být, za pomocí obnovitelných zdrojů energie. Arabové chtějí a plánují vystavět největší ekoměsta a snad nejimpozantnější projekty doby, které by měly stát několik stovek miliard. Na realizaci projektů by se měla podílet řada firem.

I v České republice, byť v menším měřítku, se můžeme setkat s pokusy o „zelenou“ výstavbu, která však stále není tak oblíbená, byť technologie tu dávno je a možná i ti schopní lidé.

Jako malí jsme určitě mívali svou pokladničku, kde jsme si schovávali každou obdrženou korunku od babičky, tetičky či rodičů. Čas od času jsme si peníze vybrali, abychom si koupili něco za své a udělali si tak radost. Někdo měl prasátko stále prázdné, někomu v něm hezky peníze přibývaly. Mnoho z nás to má nyní se stavem účtu podobné, jako kdysi s pokladničkou.

Dnešní možnosti, které se před dětmi s penězi v ruce otevírají, jsou jiné, než byly před třiceti lety. Je tedy vhodné dítěti dávat kapesné? Když mu budeme upírat, aby se učilo hospodařit, nenaděláme tím větší paseku? Kde je správná míra?

Kdy je vhodné začít
Odborníci se ohledně kapesného u dětí shodují v tom, že čím dříve, tím lépe. Není nutné pětiletému dítěti dávat týdenní příděl v hodnotě stokorun, ale pravidelná dvacetikoruna, či padesátka mu může pomoci dříve pochopit, jak to ve světě skutečně chodí.
Pokladnička je prvním stupněm v učení se hospodařit. Když budeme dítěti vše zakazovat, bude se snažit do tajů proniknout stejně, a často jinými způsoby, které se nám nemusejí zamlouvat.
Když už dítko nějakou našetřenou korunku má, je dobré, aby občas své poklady otevřelo a něco si samo koupilo. Věcí si tak bude více vážit a pozná, že nic není zadarmo.
U starších dětí, školního věku, které již peníze chápou je možné kapesné vnímat také jako motivační prvek v souvislosti se školními výsledky.

Na co si dát pozor
Když dítěti dáme peníze, měli bychom mít alespoň částečně přehled o tom, co si za ně kupuje. Není však vhodné mu něco zakazovat. Když chce, ať si vše utratí za hlouposti, alespoň pozná, jaký to má důsledek.  Příště se třeba takového jednání vyvaruje. Každou zkušeností se dítě učí, proto buďme mu dobrým příkladem, doporučujme, poučme, ale nepřikazujme. Sami také dbejme na to, abychom se netopili v dluzích, neutráceli za hlouposti, děti vše vnímají a rychle pochopí, která bije. V určitém věku je možné dítěti vysvětlit, odkud se peníze berou, jak se vydělávají, co je za ně nutné platit a že se vyplatí i něco ušetřit.

Správný vzor a únosná míra kapesného, které je odpovídající tomu, že si dítě může sem tam koupit něco samo a mít tak dobrý pocit z vlastní investice, ale také potřebu něco ušetřit, v něm pomalu buduje základy pro hospodaření do jeho dospělých let.

Jako malí jsme určitě mívali svou pokladničku, kde jsme si schovávali každou obdrženou korunku od babičky, tetičky či rodičů. Čas od času jsme si peníze vybrali, abychom si koupili něco za své a udělali si tak radost. Někdo měl prasátko stále prázdné, někomu v něm hezky peníze přibývaly. Mnoho z nás to má nyní se stavem účtu podobné, jako kdysi s pokladničkou.

Dnešní možnosti, které se před dětmi s penězi v ruce otevírají, jsou jiné, než byly před třiceti lety. Je tedy vhodné dítěti dávat kapesné? Když mu budeme upírat, aby se učilo hospodařit, nenaděláme tím větší paseku? Kde je správná míra?

Kdy je vhodné začít
Odborníci se ohledně kapesného u dětí shodují v tom, že čím dříve, tím lépe. Není nutné pětiletému dítěti dávat týdenní příděl v hodnotě stokorun, ale pravidelná dvacetikoruna, či padesátka mu může pomoci dříve pochopit, jak to ve světě skutečně chodí.
Pokladnička je prvním stupněm v učení se hospodařit. Když budeme dítěti vše zakazovat, bude se snažit do tajů proniknout stejně, a často jinými způsoby, které se nám nemusejí zamlouvat.
Když už dítko nějakou našetřenou korunku má, je dobré, aby občas své poklady otevřelo a něco si samo koupilo. Věcí si tak bude více vážit a pozná, že nic není zadarmo.
U starších dětí, školního věku, které již peníze chápou je možné kapesné vnímat také jako motivační prvek v souvislosti se školními výsledky.

Na co si dát pozor
Když dítěti dáme peníze, měli bychom mít alespoň částečně přehled o tom, co si za ně kupuje. Není však vhodné mu něco zakazovat. Když chce, ať si vše utratí za hlouposti, alespoň pozná, jaký to má důsledek.  Příště se třeba takového jednání vyvaruje. Každou zkušeností se dítě učí, proto buďme mu dobrým příkladem, doporučujme, poučme, ale nepřikazujme. Sami také dbejme na to, abychom se netopili v dluzích, neutráceli za hlouposti, děti vše vnímají a rychle pochopí, která bije. V určitém věku je možné dítěti vysvětlit, odkud se peníze berou, jak se vydělávají, co je za ně nutné platit a že se vyplatí i něco ušetřit.

Správný vzor a únosná míra kapesného, které je odpovídající tomu, že si dítě může sem tam koupit něco samo a mít tak dobrý pocit z vlastní investice, ale také potřebu něco ušetřit, v něm pomalu buduje základy pro hospodaření do jeho dospělých let.

Jakou kávu si uvařit.
Většinou se samozřejmě doporučuje káva turecká, je ale možné použít i variantu překapávané kávy či běžnou „rozpustu“. V takovém případě nechte na dně hrnečku pár doušků nedopitého nápoje a přidejte zhruba půl lžičky mleté kávy.
Šálek se pro lepší „čtení“ doporučuje samozřejmě s bílým vnitřkem, měl by být spíš nízký a širší.

Malý rituál
Není třeba používat magické formule a nemusíte ani pracovat v uzavřeném kruhu s pentagramem, není ale na škodu se přece jen trošku připravit.
·        Už při pití kávy byste se měli soustředit na otázku nebo problém, na který hledáte radu.
·        S pitím nespěchejte, udělejte si dostatek času.
·        Pohodlně se usaďte, vypněte televizi a odložte telefon.

Jak na samo věštění
Poté, co jste dopili, zamíchejte zbylou sedlinu v kroužením šálku v rukách. Potom opatrně položte hrneček dnem vzhůru na talířek a nechte odkapat.
Případně můžete zkusit v tomto bodě pracovat tak, jak to dělají opravdoví „profesionálové“ v tomto oboru. Uvádí se, že nejlepších výsledků dosáhnete, když pomalými, krouživými pohyby proti směru hodinových ručiček natřikrát vylijete zbylý obsah šálku a tento pak položíte na talířek ouškem k sobě. Následně je dobré pár minut počkat, aby odtekla všechna zbylá tekutina.

Výklad
Základem je při samotném výkladu využít vlastní intuici a představivost. Nad vzniklými obrazy nemá cenu dlouze přemýšlet. Žádný výklad není špatný, prakticky se nemůžete zmýlit. Pokud uvnitř šálku vidíte například auto, je to skutečně auto, i když někdo jiný v něm může vidět třeba medvěda.
A jak se na věštbě podílí umístění symbolů uvnitř hrníčku?
·        Největší význam pro vás jako tazatele mají obrázky v okolí ouška.
·        Dno šálkuodkazuje na věci minulé – na události, se kterými už nic neuděláte, ale mohly mít na současný problém vliv.
·        Střed stěn zobrazuje současnost.
·        Vrchní část kolem okrajů ukazuje budoucnost.
Jiný možný výklad podle rozložení obrazců uvnitř šálku, použitelná ve chvíli, kdy chcete získat obecný přehled, je následující:
·        Kolem ouška se zobrazují témata popisující oblast lásky
·        Nalevo od ouškasoučasnost
·        Vpravo od ouška budoucnosti
·        Stana naproti ouškufinance
·        Dno šálkuvarování před tím, na co si dát pozor

Pokud jde o samotný výklad symbolů, opět postupujeme intuitivně. Symbol psa značí věrnost, had zradu a srdce zase lásku. Pro úplnost snad jen pár těch „záludnějších“:
·        Sekera – špatné znamení, nemoc
·        Vějíř – faleš, nevěra, podvod
·        Mlýn – obrat k lepšímu
·        Pták– dobrá zpráva
·        Oko– dávejte si si pozor
·        Obličej– přítel
·        Meč –vztek, zrada, žárlivost
·        Luk – klepy
·        Květina – problémy, zklamání
·        Kočka– pracovní úspěchy
·        Hodiny– nepříjemnost
 

Jakou kávu si uvařit.
Většinou se samozřejmě doporučuje káva turecká, je ale možné použít i variantu překapávané kávy či běžnou „rozpustu“. V takovém případě nechte na dně hrnečku pár doušků nedopitého nápoje a přidejte zhruba půl lžičky mleté kávy.
Šálek se pro lepší „čtení“ doporučuje samozřejmě s bílým vnitřkem, měl by být spíš nízký a širší.

Malý rituál
Není třeba používat magické formule a nemusíte ani pracovat v uzavřeném kruhu s pentagramem, není ale na škodu se přece jen trošku připravit.
·        Už při pití kávy byste se měli soustředit na otázku nebo problém, na který hledáte radu.
·        S pitím nespěchejte, udělejte si dostatek času.
·        Pohodlně se usaďte, vypněte televizi a odložte telefon.

Jak na samo věštění
Poté, co jste dopili, zamíchejte zbylou sedlinu v kroužením šálku v rukách. Potom opatrně položte hrneček dnem vzhůru na talířek a nechte odkapat.
Případně můžete zkusit v tomto bodě pracovat tak, jak to dělají opravdoví „profesionálové“ v tomto oboru. Uvádí se, že nejlepších výsledků dosáhnete, když pomalými, krouživými pohyby proti směru hodinových ručiček natřikrát vylijete zbylý obsah šálku a tento pak položíte na talířek ouškem k sobě. Následně je dobré pár minut počkat, aby odtekla všechna zbylá tekutina.

Výklad
Základem je při samotném výkladu využít vlastní intuici a představivost. Nad vzniklými obrazy nemá cenu dlouze přemýšlet. Žádný výklad není špatný, prakticky se nemůžete zmýlit. Pokud uvnitř šálku vidíte například auto, je to skutečně auto, i když někdo jiný v něm může vidět třeba medvěda.
A jak se na věštbě podílí umístění symbolů uvnitř hrníčku?
·        Největší význam pro vás jako tazatele mají obrázky v okolí ouška.
·        Dno šálkuodkazuje na věci minulé – na události, se kterými už nic neuděláte, ale mohly mít na současný problém vliv.
·        Střed stěn zobrazuje současnost.
·        Vrchní část kolem okrajů ukazuje budoucnost.
Jiný možný výklad podle rozložení obrazců uvnitř šálku, použitelná ve chvíli, kdy chcete získat obecný přehled, je následující:
·        Kolem ouška se zobrazují témata popisující oblast lásky
·        Nalevo od ouškasoučasnost
·        Vpravo od ouška budoucnosti
·        Stana naproti ouškufinance
·        Dno šálkuvarování před tím, na co si dát pozor

Pokud jde o samotný výklad symbolů, opět postupujeme intuitivně. Symbol psa značí věrnost, had zradu a srdce zase lásku. Pro úplnost snad jen pár těch „záludnějších“:
·        Sekera – špatné znamení, nemoc
·        Vějíř – faleš, nevěra, podvod
·        Mlýn – obrat k lepšímu
·        Pták– dobrá zpráva
·        Oko– dávejte si si pozor
·        Obličej– přítel
·        Meč –vztek, zrada, žárlivost
·        Luk – klepy
·        Květina – problémy, zklamání
·        Kočka– pracovní úspěchy
·        Hodiny– nepříjemnost
 

Má láska ke čtení vznikla v dětství, kdy mi maminka četla při jídle, abych vůbec něco do sebe vpravila. Poutavý příběh mi pomáhal zapomenout, že mám před sebou něco, co nechci spolknout, protože jsem si vždy hned všechno, co jsem slyšela, velice živě představovala.
Milovala jsem pohádky. Mohla bych napsat, jako každé dítě, ale jak jsem přesvědčila, tak dnešní děti tíhnou k jiným příběhům, než jsou klasická pohádková vyprávění.

Protože má dcera patří mezi ně, společně jsme hledaly a našly žánry, do kterých se s radostí ponořila a čím je starší, nachází další.
Já milovala pohádky Boženy Němcové a K. J. Erbena vydané ve dvacátých letech dvacátého století, které byly psané jinou češtinou, než která se ozývala kolem mě.
 Tytéž příběhy současně vyprávěné mi nepřipadaly a nepřipadají, tak poetické.
Do novější úpravy příběhů se neumím začíst, protože se mi k nim nehodí nový styl, ani výrazy, i když chápu, že je potřeba přiblížit je dnešním čtenářům.
Samozřejmě, že si každý musí najít to své.
Přiznám se, že já nejvíc miluji knížky od Jamese Herriota.
Svět zvířat, nádherně popisovaná příroda a příběhy lidí žijící v dobách pro mě „pravěkých“ mě vždy do sebe vtáhne a já se ocitám v roli přítomného pozorovatele příběhu.
Nebo historické čtení. Nemyslím strohá fakta, ale příběhy vsazené do doby, kdy hrady nebyly zříceninami, po chladných chodbách se procházely dámy zachumlané v kožešinách a muži se snažili dobýt jejich srdce velkými činy.
Nesmím zapomenout na detektivky. Ano, klasika v podobě Agathy Christie je základem ke čtení tohoto žánru, ale naopak tady mě hodně oslovuje současná tvorba.

Jak začnu číst, zapomenu na vše kolem a nemůžu se odtrhnout.
Sice je určitá šablona psaní, podle které je záhy možné odhadnout, kdo je zločinec, ale pro mě je důležité číst, co se ještě stane a jak.  I když už tuším, kdo.
Nebo psychologická dramata. Ta jsem čítala za mlada. Ne vždy měly tyto příběhy dobrý konec, ale poutavé vyprávění a rozebírání chování postav mi vždy postačilo k tomu, abych si knížku v knihovně půjčila ještě jednou.
Ano, patří sem i trochu romantiky. Nejsem zastánkyní červené knihovny, ale i čtenářka jako já, občas potřebuje vědět, že i takový svět může aspoň na papíře existovat.
Nemám ráda příběhy typu: setkají se po letech, nebo ona konečně ovdoví a on se nikdy neoženil, protože byla ta jediná a nakonec se potkají a přes překážky kladené například jejími dětmi, se vezmou.
Ale existují spisovatelé, kteří dokážou napsat romantický příběh, který zaujme a pohltí.
I děti dokážou číst knížky, ze kterých později citují oblíbené pasáže a uléhají s nimi večer před spaním.
Možná vám nebude vhod, když desetiletá holčička sáhne po Mikulášových patáliích raději než po Luise a Lotce. Nedělejte si z toho hlavu. Zkrátka není úplně tak romanticky zaměřená.
Kluci si raději asi přečtou napínavou a zábavnou sérii Čtyři a půl kamaráda.
Když se vám podaří najit ten správný žánr a styl vyprávění, uvidíte nový svět, do kterého se rádi bude ztrácet opakovaně.

Má láska ke čtení vznikla v dětství, kdy mi maminka četla při jídle, abych vůbec něco do sebe vpravila. Poutavý příběh mi pomáhal zapomenout, že mám před sebou něco, co nechci spolknout, protože jsem si vždy hned všechno, co jsem slyšela, velice živě představovala.
Milovala jsem pohádky. Mohla bych napsat, jako každé dítě, ale jak jsem přesvědčila, tak dnešní děti tíhnou k jiným příběhům, než jsou klasická pohádková vyprávění.

Protože má dcera patří mezi ně, společně jsme hledaly a našly žánry, do kterých se s radostí ponořila a čím je starší, nachází další.
Já milovala pohádky Boženy Němcové a K. J. Erbena vydané ve dvacátých letech dvacátého století, které byly psané jinou češtinou, než která se ozývala kolem mě.
 Tytéž příběhy současně vyprávěné mi nepřipadaly a nepřipadají, tak poetické.
Do novější úpravy příběhů se neumím začíst, protože se mi k nim nehodí nový styl, ani výrazy, i když chápu, že je potřeba přiblížit je dnešním čtenářům.
Samozřejmě, že si každý musí najít to své.
Přiznám se, že já nejvíc miluji knížky od Jamese Herriota.
Svět zvířat, nádherně popisovaná příroda a příběhy lidí žijící v dobách pro mě „pravěkých“ mě vždy do sebe vtáhne a já se ocitám v roli přítomného pozorovatele příběhu.
Nebo historické čtení. Nemyslím strohá fakta, ale příběhy vsazené do doby, kdy hrady nebyly zříceninami, po chladných chodbách se procházely dámy zachumlané v kožešinách a muži se snažili dobýt jejich srdce velkými činy.
Nesmím zapomenout na detektivky. Ano, klasika v podobě Agathy Christie je základem ke čtení tohoto žánru, ale naopak tady mě hodně oslovuje současná tvorba.

Jak začnu číst, zapomenu na vše kolem a nemůžu se odtrhnout.
Sice je určitá šablona psaní, podle které je záhy možné odhadnout, kdo je zločinec, ale pro mě je důležité číst, co se ještě stane a jak.  I když už tuším, kdo.
Nebo psychologická dramata. Ta jsem čítala za mlada. Ne vždy měly tyto příběhy dobrý konec, ale poutavé vyprávění a rozebírání chování postav mi vždy postačilo k tomu, abych si knížku v knihovně půjčila ještě jednou.
Ano, patří sem i trochu romantiky. Nejsem zastánkyní červené knihovny, ale i čtenářka jako já, občas potřebuje vědět, že i takový svět může aspoň na papíře existovat.
Nemám ráda příběhy typu: setkají se po letech, nebo ona konečně ovdoví a on se nikdy neoženil, protože byla ta jediná a nakonec se potkají a přes překážky kladené například jejími dětmi, se vezmou.
Ale existují spisovatelé, kteří dokážou napsat romantický příběh, který zaujme a pohltí.
I děti dokážou číst knížky, ze kterých později citují oblíbené pasáže a uléhají s nimi večer před spaním.
Možná vám nebude vhod, když desetiletá holčička sáhne po Mikulášových patáliích raději než po Luise a Lotce. Nedělejte si z toho hlavu. Zkrátka není úplně tak romanticky zaměřená.
Kluci si raději asi přečtou napínavou a zábavnou sérii Čtyři a půl kamaráda.
Když se vám podaří najit ten správný žánr a styl vyprávění, uvidíte nový svět, do kterého se rádi bude ztrácet opakovaně.